LéNoviny

Votevřete tašku na bouling

Rubrika co se tak semlelo

Roh hojnosti se zvrhnul
Matka je desolát. Vodejde vod Čunka  do vokresního města na prostej úřad a za měsíc:"Hele, ty cikáni jsou fakt chudáci, von je nikdo nechce zaměstnat." Já se dycky vopřu kořenem nosu vo jabko a připomenu nějakej přiznanej vejrok, třeba její loňskej u zničenýho 200letýho baráku:"...líná všivácká svoloč zlodějská, svinská.." Beru to jako haiku panelákový ženy, protože stejně mluví vo Jednotě, netu i koženejch bundách na kapotách aut. ... Každopádně za Brádrem přijde tejdně do háku vod matky 10 zvědavců. „Proč je sem posíláš!?!" „Já řekla, že jim pomůžeš." „Ale ten poslední neuměl psát!Co by tady dělal?" „Von má teď na stáří další dítě, Emana." „Jo, šéf se ho ptal na Emana věk a von ukázal ke kolenům." „Tak vidíš." Máme příbuznejma nařízýno, pořád chtít někoho spasit. A přitom většina skočila po 30 stříbrnejch za doktora vod voranžovýho Jidáše Jirky.

Tendle rok se ale na všechny vyseru, postarám se povinně vo TM a Nelzu. Elinu vodstavím, TM připustim (s ňákou moduritovou prcgumou, protože když jsme si vo Vánoce vodlejvali budoucnost z vosku, všem vyšly lety, vostrovy, káry a mně naprosto vykreslený embryo na šňůře, to bych si musela prostřelit nohu revolverem na prase!) a sama se dám konečně do cajku. Hurá.

Pak jsem měla ňákou nemoc, lunační cykly -nascheanou. Dlouho tma ...

Brečím na židli, Elina mi drží nohy:"Mamija, né,mamijá,néé." Hladim jí v dost surovým rytmu:"To není možný, NE, ne, neee." Jsem zase těhotná.

První 3 měsíce jsem řvala na boku před kamnama, zhoršila se mi hlava, blití, tlak, „jak to, že teď?, kurva!". Elina je tak malá!, před pár tejdnama se mi vzpamatovala bobří hráz, beru prášky na mozek, jsem vobézní a použitá, mám práci na domě – zase rizikově, „necvičit, bez pohlavního styku", kojim!, já umřu...

Muselo se to stát vo Vánoce, dávala jsem si vaječnej nápoj, Ten Můj furt něco žral, až dostal třas z cukru, váleli jsme se po stole, já si namočila prsa pod tričkem, aby to vypadalo, že mi nadnášej krk, haha, TM:"Neboj, po 4. už tam nic není." No já se smála, nártama vodírala žárovky.-.........

Chtěla jsem se teď nadechnout, rozběhnout.

Měla jsem se k sobě vrátit. ...A jsem tam zase...na dně toho kýble!

Včera řek docent, že je tam kluk a až na děravou placentu vše dobrý. Jestli se všechno povede a já budu mít k lvici Elze stejně rozcuchanýho veselýho špalka, tak asi nikdo nepochopí, že mám na Zeměkouli nejvíc!

Hmm, to mi pak Matka nařídí abych vobcházela revír s pytlem ryb a v prostěradle!

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Copyright © 2003 eLKa, Všechna práva vyhrazena ®, Webdesign: Vít Dlouhý
Stránky jsou tvořeny dle kritérií XHTML 1.0 Strict, jsou CSS validní a splňují podmínky Dogma W4.

Váš prohlížeč nepodporuje HTML 4.0 a CSS, formátování je vypnuto, avšak obsah nebude nijak narušen!